Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Milý Vladane,
já se neodvažuji vůbec soudit autorku, sama nevím, jak bych se rozhodla...
Chtěla jsem jen říci, že mi připadáte příliš radikální... pokud se někdo rozhodne nechat si postižené dítě, není to přeci zločin...
Můj synovec je slepý - oslepl ve 2 letech - dnes je mu 11 let, chodí do normální školy, pracuje s internetem, má výborný prospěch...dokáže se radovat ze života..má zdravé kamarády, chtěl by jednou studovat VŠ....
Můj manžel má svalové onemocnění - předpovídali mu, že v 18ti bude na vozíku ... dnes má 33 a není... nepřipadá mi, že by měl nějaký problém s okolím, žil vždycky naplno, protože nevěděl, jak se bude jeho zdravotní stav vyvíjet... máme 2 děti...
Argumentujete tím, že pro dítě je psychickým utrpením, když je na něho někdo zlý - okolí, spolužáci... Vy by jste spáchal sebevraždu, když by na Vás byl někdo zlý? Já tedy ne....
Zkuste se ještě jednou zamyslet: být zdravý neznamená být šťastný.... a naopak ...
Koneckonců, na Titaniku byli všichni zdraví, ale to štěstí jim nějak chybělo...
S pozdravem Olga F.