Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Milá EL, Je obdivuhodné, jak víš co chceš a co a jak si rozhodneš. Poručíme větru, dešti. Ale život je něco jinýho. Taky jsme měli testy v pořádku, vyloučeny výv. vady a nakonec se nám nerodil nemocný klučina a s vadou, která měla být zjistitelná, ale ne vždy funguje všechno, tak jak má. Mám pocit, že si hraješ na pštrosa, který má hlavu zavrtanou v písku. " copak žijeme sto let za opicema, abychom rodily postižené děti?"
Ač medicína pokročila o velký kus dopředu, přece jenom dětí s různýmy vadami jako by neubývalo, jenom někteří to prostě nechtějí vidět.
Musím přiznat, že ani my si nepřipouštěli něco jiného, než narození zdravého a šťastného děcka. A aspoň pro mne bylo skoro nepřijatelné povolit narození nezdravého jedince. No a představ si, že kdyby po mně chtěl teď někdo odpověď na to jestli, kdybych věděl, že se nám narodí nemocný kluk a co to všechno obnáší, ten strach před a po operaci, to, že to bolí možná víc nás, než jeho,probdělé noci, jestli bych měl odpovědět, dát ho pryč, nedát ho pryč, nevím. Ale momentáně teď jsem šťastný, že ho máme, je to krásnej a veselej klučina a nedal bych ho za nic. Jak bude postupem času příjimat,to ,že je odlišný, i když to nepůjde na první pohled poznat. Uvidíme.