Milá Olgo,
nevím, co je špatného na tom, že člověk při rozhodování zohledňuje také své možnosti jako dospělé osoby-rodiče? Co když se na to opravdu necítím starat se o takové dítě? Co je více sobecké, porodit a pak zjistit, že to nezvládnu a dát ho do ústavu, nebo to ukončit včas, když ještě není na světě? Co když by hrozilo, že další děti budou ochuzeny o spokojenou mámu a rodina bude trpět tím, že přišel na svět takovýto sourozenec, vnuk, potomek? Nevím, co je špatného na tom, dívat se na to i z pohledu rodiče. Možná to vypadá jako "snadnější řešení", ale nevidím na tom nic špatného. Rozhodně je nutné zvážit všechna pro i proti. A své možnosti! Ohánět se tím, že ono má právo na život, je věc jedna, ale ohlížet se na sebe a své blízké je věc druhá. Neodsuzuji ani ty, kteří se rozhodnou pro ani ty kteří se rozhodnou proti. Ale k obojímu je NUTNÉ opravdu zvážit nejen jak se bude cítit ono ale i my okolo ne?
Předchozí