Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Máš naprostou pravdu. Vzájemné hádky a osočování nepomůžou Dany ani nikomu jinému.
---
Z vlastní zkušenosti si ještě dovolím dodat, že když jsem před lety prožívala podobně smutnou zkušenost, začala jsem - ač tehdy přesvědčená ateistka a racionálně založený člověk - klást i otázky, zda je Bůh a pokud ano, proč to dopouští, a taky jsem se ptala, jestli můj malý zemřelý Petříček přijde po smrti do nebe, když jsem ho ani nedala pokřtít atd. Bylo to dost šílené - bolest nad nemocí a smrtí mrňouska + ještě otázky, jestli jsem svým nenáboženským přístupem nezabránila malému v tom, aby byl šťastný aspoň po smrti. Chtěla bych tu napsat, že mi hodně pomohl jeden starý a laskavý pan farář, kterého jsem si našla náhodně v tel.seznamu, protože jsem potřebovala slyšet názory a odpovědi z úst někoho "duchovního". Kromě pana faráře mi velmi pomohly hovory s naší dětskou obvodní doktorkou - skvělá ženská! i telefonát na linku důvěry.

Chápu tedy, že hovory o nemoci a smrti dětí se chtě nechtě stáčejí i na téma Bůh atd. Prosím všechny - nesuďme jeden druhého, přistupujme k sobě s láskou a trpělivostí, ať už jsme věřící, hledající nebo nevěřící.