Pokusím se vysvětlit, jak to myslím. Nechme na chvíli stranou těhotenská vyšetření. Co udělám v případě, že moje zdravé dítě má havárku, nemoc, úraz, při kterém se stane plně invalidní nebo jinak nemocné? "Kvalita" jeho života je v háji. Nechám ho zabít, aby se netrápilo? Určitě ne. Budu se snažit udělat mu život pěkný i s omezením.
A nebo: když bych sama onemocněla, měla havárku... a "kvalita" života by nebyla podle mých představ dobrá, spáchám sebevraždu?
Ono se líp rozhoduje o životě druhého, byť vlastního dítěte.
Omlouvám se za hodně hrubé příklady, ale je to na nich pochopitelnější.
Předchozí