Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Pavli,
přečetla jsem si kvůli tobě ještě jednou příspěvek do Renaty, ale nikde jsem nenašla, že by Danu nějak soudila nebo odsuzovala. A nemyslím si, že by Renata byla zlá.
Prošla si osobně velmi těžkou životní situací, a podělila se o to, jak zle jí nesla i jak se s ní vyrovnala. Jestliže umělé přerušení těhotenství Renata vnímá jako hřích, na tom přeci není nic špatného, jestliže ho současně nikomu nezakazuje, na nikoho kvůli tomu neútočí a nikoho tím netrápí. Já to vnímám, že nabídla pomocnou ruku a svůj pohled na věc.
Umím si představit, že bych se rozhodla jako Dana. A pak se kvůli tomu moc trápila. Přesto, že bych udělala stejné rozhodnutí znovu (kdybych mohla vrátit čas), trápila bych se a měla výčitky, prostě proto, že bych neměla jistotu, že jsem udělala dobře. A kdo my jí může dát ? Nikdo z lidí asi ne, protože kdo může posoudit, zda je pro nenarozené dítě lepší, že se nenarodilo ? Asi by mě prostě a dobře trápily pochybnosti o mém rozhodnutí a pak bych si zřejmě odpouštěla. I jako nevěřící bych si odpouštěla.
Myslím si, že odpustit si, je někdy osvobozujícnější než nabývat jistoty, že mé rozhodnutí bylo 100% správné. Možná, možná nebylo, ale rozhodovala jsem se tehdy podle svého svědomí a vědomí, a jestli jsem udělala chybu Bůh mi to odpustil a já sama si to také mohu odpustit.