Přidat názor k článku Tak tomu říkám podraz … aneb odvolávám, co jsem odvolal …

Holka, moc ti rozumím. Ale buď klidná, já jsem to kafe musela nejednou odříct. Samozřejmě jsem se vymluvila na jiný problém, ale asi to rychle poznaly. Aspoň jsem pochopila, jaký mám kámošky. Některé mi řekly - tak příště a když jsem odřekla i podruhé, tak se neozvaly. Jedna mne opakovaně zvala s tím, že nemám řešit účet. Což mne přivádělo do rozpaků, ona to vycítila a omezila na pozvání typu "mám narozky, zvu tě". A spíš mi později jenom volala, nebo jsem se sešly doma. Já ji zase na oplátku zavla na domácí koláče atp., ona si to neupeče a má je moc ráda. No a pak ta nejlepší kamarádka. Ta se neptala, nezvala, ale sama od sebe začala navrhovat procházky do parku, přišla si za mnou pokecat na dětské hřiště atp. Dokud krize nepominula, tak to neřešila. A malým kolikrát donesla mlsek, který bych jim koupila leda na Vánoce, nebo jen tak strčila malé do ruky sáček s komentářem typu: "ségra z toho vyrostla, tak ti máma to posílá". Moc dobře jsem poznala, že ten hadřík je nový, jenže malá měla obrovskou radost a Saša taky. Ano, radovala se z toho, že moje dcerka pištěla nadšením. A to jsem si moc cenila a cením dodneška. Ona to nedělala jako dobročinnost, jí to dělalo radost.