Nebojte se dudlíku. Napíši vám moji zkušenost s prvorozeným synkem. Po porodu Ondrášek hodně slinil a sestry měly obavu, že je něco v nepořádku. Zjistilo se, že jícen není průchodný a proto mi bohužel museli miminko odvézt do Motolské nemocnice. O několik hodin později mi paní doktorka řekla, že Ondra je po operaci jícnu, který byl rozdělený - horní část zaslepená, dolní část vrostlá do průdušnice. Za 4 dny jsem mohla na JIP za Ondrou. Vypadal báječně, byl klidný a dudal. Byl krmený přes sondu nejprve cizím, posléze mým odsátým mlékem. Naštěstí bylo mléka hodně a přebytky jsem setřičkám odevzdávala. Po týdnu měl Ondra kontrolní RTG, kde se zjistilo, že jícen dobře srostl a nikde nic neuniká. Pak nadešla chvíle, aby se Ondra mohl napít přímo z prsu. Hned se přisál, pil, krknul, prdnul a usnul! Já, ostatní maminky a samozřejmě setry a doktoři měli radost, až jsem z toho slzela... Myslím si, že díky dudlíku se Ondra neodnaučil sát a jsem ráda, že mu ho setry hned na začátku dali.
Předchozí