Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Za svým názorem si stojím - věřím, že Dana nebude mít výčitky do konce života, protože si osobně myslím, že se rozhodla správně - a hlavně se rozhodla podle svého nejlepšího svědomí.
Jinak v žádném případě netvrdím, že lidé a děti s nějakým postižením musí být nešťastní, ale určitě by neměnili ve srovnání s tím, být naprosto (spíše relativně) zdraví?!
A byla jsi někdy v takovém ústavu pro postižené, nebo třeba v kojeňáku? Kde je spousta takových lidí a dětí např. s Dawnovým syndromem? Přijde ti to šťastnější volba? Mě ne! Vzhledem ke své práci se s tím bohužel setkávám a věř mi, ti lidé nejsou nešťastní - mnohdy si to ani nemůžou uvědomit, ale myslíš, že život v ústavu je lepší a plnohodnotný? Šlo tady zejména o rozhodnutí zda si takové dítě nechat nebo ne, pokud víš, že se nenarodí zdravé. Jiné případy nesoudím (každý může být závislý na cizí pomoci), ale jak říkáš - odpuštění je vyrovnání se s danou věcí - ale pro mě je to pořád alibismus, tvrdit, že mi Bůh odpustil. Pokud se rozhodnu jít na potrat, musím ns tím být smířená a vědět proč a ne potom hledat únik v jakési víře. Naprosto nesouhlasím s označením, že "zabít" dítě je HŘÍCH, jak bylo psáno. (samozdřejmě v dané situaci)