A proč bys nemohla myslet taky na sebe, na manžela, na staršího syna i na děti, které by teprve mohly přijít? Na tom není nic špatného. Jak je na tom tvůj manžel? Myslíš, že se s tím srovnal, nebo se taky trápí?
Podobné rozhodnutí jako ty musí u nás učinit ročně jistě desítky žen. Neexístuje k tomu nějaká diskuse na internetu? Víš, mě třeba velice pomohl internet po tom, co jsem potratila. Doktoři neměli čas ani náladu mě nějak rozebírat a příbuzní a známí s tím zase neměli většinou vlastní zkušenost.
A k tomu syndromu - našla jsem si stránky muže, který tím trpí, a ty zdravotní a psychícké obtíže jsou opravdu velmi vážné, i přes terapii testosteronem a další léčbu, včetně odstranění varlat.
Předchozí