Přidat názor k článku Tak tomu říkám podraz … aneb odvolávám, co jsem odvolal …

Ahoj holky, možná přicházím už pozdě, ale... Já osobně taky nejsem zastáncem tohoto sociálního systému... ale to tady doslovně řešit nechci.
Já jsem taky zastáncem stěhování se za prací ;-) Takže Šárko, souhlasím s Tebou - dá se říct ve všem již řečeném.
Když jsme se s manželem před "x" lety vzali, tak jsme si taky mysleli, že naším domovem bude kraj, kde jsme se oba narodili a kde jsem vyrostli. Peněz bylo na žití docela dost, ale když se nám narodilo dítě najednou nám byl výhodně pronajatý byt 40m2 malý a ceny v onom krajském městě, kde jsme bydleli taky nízké nebyly a i finančně jsme začali dost strádat - přeci jen dítě něco stojí...
Zkusím trochu zestručnit... všechno se to událo dost rychle: šlo to ráz na ráz, když se manžel jednoho dne vrátil z jednoho soustředění,s tím že dostal nabídku práce 300 km daleko v jiném kraji... Já z toho byla nejdřív hotová, že budeme tak daleko od rodiny a že nás bude stát nájem o polovinu víc... Manžel byl ale pro tu práci vyloženě zapálený a řekl mi, že on to vnímá jako velkou šanci a že by nám to mohlo v budoucnu pomoci...
Takže jsme se během 2 měsíců odstěhovali... do lepšího, většího bytu a mám manžela, který miluje svoji práci, protože si ji vybral. Naší dceři se tady zlepšil atopický ekzém; já jsem na rodičovské dovolené... Nebudu zapírat, že si občas nepobrečím za rodnou částí ČR, ale tady jsem doma :-) Do práce zřejmě hned tak nepůjdu, protože beru pořízení si dítěte za zaměstnání ze všech nejdůležitější - ale nevnucuju to nikomu dalšímu ;-)
Oproti všem naším očekáváním jsme letos(po dvou letech od přestěhování se) pořídili vlastní 3+1 - 82m2 za docela vysoký peníz. Sice na hypotéku ale máme vlastní bydlení. Kdyby jsme zůstali bydlet v našem rodném kraji, tak k takovémuhle bydlení máme ještě hoooodně daleko, protože s přestěhováním jsme byli donuceni vymyslet spoustu věcí, jak si přilepšit (přišlo na podnikání) a v běhu věcí se otevřelo pár nových možností... takže byť mám manžela učitele na VŠ bídu s nouzí nedřeme a od mého muže nikdy stížnost na plat učitelů neuslyšíte, protože prý věděl do čeho jde- platové tabulky jsou volně přístupné na netu...a přeci nebude teď nadávat na to, co si vybral... - teda díky hypotéce a leasingu... na růžích ustláno nemáme, ale řekla bych, že přestěhování se za prací nám maximálně pomohlo a donutilo nás se začít starat ne čekat, že se o nás někdo postará. Navíc byť máme vlastní bydlení, nikde není napsaný, že se za čas nebudeme stěhovat za prací zase... Je spousta firem, které nabízí k práci i ubytování, příspěvek na bydlení, podají pomocnou ruku ke shánění bytu... Vycházím ovšem ze stavu, kdy je živitelem rodiny cílevědomý muž, který se umí postarat o svoji rodinu... Taky upozorňuji, že nikým neopovrhuji ;-)