Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Ahojík,
k tomuto článku mám taky co říci.Vloni v červnu jsme zjistili,že jsme těhotný!Měli jsme z toho obrovskou radost, také mi bylo od začátku dist špatně,nebylo to nic moc a já nastoupila od červenece na rizikové těhotenství.Neboť je můj manžel postižený od prvního okamřžiku jsme byli pod dohledem genetiků a vše probíhalo celekm dobře.Jenže ve třetím měsíci jsme prodělala pásový opar a aby tohp enbylo málo, krevní testy nedopadly dobře. Také jsme šla na amniocentézu-ta dopadla dobře,ale pořád se jim něco nezdálo, a tak ěm poslali na ECHO srdíčka, kde zjistili vážnou vadu.Měla jsem na výběr, děťátko by zřejmě po porodu mělo šanci přežít, a tak bylo rozhodování dosti těžké. Nakonec jsme se rozhodli pro přerušení. Bylo to to nejtěžší rozhodnutí v mém dosavadním životě, probrečela jsem ěnkolik nocí a samotné přerušení na konci pátého měsíce nebylo příjemné.Měla jsme ěnjaké komplikace a říkala si,že to je vše za trest.Své děťátko jsem zashlédla an chvíli...máš pravdu,ten obrázek se nezapomíná.Říkala jsme si,že už v životě nic takového už nechci udělat.
Po dvou měsících jsem otěhotněla znova a toho strachu,když jsme šla opět an genetiku.Ale tam mi celkem uklidnili dušičku. Přesvědčili mě,že přerušení bylo správné rozhodnutí-miminko bylo velmi těžce postižené-Vacter asociace.Vlastně jsme mohli děkovat bohu,že se přišlo an tu vadu srdíčka, neboť ostatní vady by nebyli do porodu znatelné a nám by se narodilo mrtvé děťátko. Teď mám 12 dní před porodem, moc se těším a vím,že tentokrát je vše v pořádku. Nikdy nezapomenu na to malé, ale neříkám si,že jsme ho zabila, ale pomohla mu a vlastně i nám!
Neber to jako: " Zabila jsem své dítě" Ale jako věc,která se měla stát a raduj se s tvého chlapečka,který ti jistě udělá a dělá moc radosti.
Vzpomínky tu budou pořád,ale nesmíme se jimi nechat ovládat. Držím plečky, vše bude OK ! Přeji tobě i malému hodně štěstíčka a zdravíčka.