Přidat názor k článku Tak tomu říkám podraz … aneb odvolávám, co jsem odvolal …

Šárko, v českých podmínkách je to v téhle chvíli utopie. City pro někoho, třeba pro Tebe, evidentně nejsou důležitý, a proto vidíš stěhování na druhý konec republiky jako brnkačku. Ale pro někoho city důležitý jsou (a budeš se divit, např. v mé rodině se to bere jako základ slušného vychování). Ve chvíli, kdy je člověk vázán v určité oblasti na určité lidi, ať je to manžel/-ka s dětmi, rodiče, brácha anebo jen opravdu dobří přátelé, nikdy pro něj stěhování nebude žádná brnkačka a nebude pro něj snadné se pro stěhování rozhodnout, resp. pro někoho to je opravdu důvod proč se nestěhovat vůbec či se nestěhovat z okruhu několika málo kilometrů od původního bydliště.
Ano, já osobně se budu stěhovat už potřetí, a to dokonce i do místa, kde možná nebudu tak handicapovaná při hledání místa (ačkoliv moje práce není prvotním důvodem stěhování). Ale nikdy, rozumíš, NIKDY se nebudu stěhovat stovky kilometrů daleko - v mé rodině by se to považovalo za nemorální (a já to tak rovněž cítím): mám tu ovdovělou matku, o ni se musím starat co nejlépe v rámci svých možností, a nějaká eventuální práce není omluvou případného morálního selhání v této oblasti.
Krev není voda. Moje matka ode mne nikdy nemůže dostat tolik péče, kolik si představuje. Ale aspoň nějaký základ si zaslouží - poctivě se snažila mě láskyplně vychovávat - a já cítím jako věc cti jí to aspoň v jistých mezích oplácet.
To je věc, se kterou ve slavné Americe nikdo nepočítá. Tam jsou totiž všichni děsně nezávislí - a rodiče od svých dětí nic neočekávají.
Je to jiná kultura, jiná tradice.
Je mi líto, ale nemůžeš bezmyšlenkovitě roubovat něco, co funguje v jedné zemi, do země jiné bez přihlédnutí na tradice, zvyklosti, city a prožívání jednotlivých lidí a rodin.
Nečetla jsem celou diskuzi. Nevím, jestli ve svém zápalu brojíš i za rozdělování jednotlivých rodin. Můj muž má relativně slušnou práci. Bydlíme nedaleko. Já práci - zatím - nemám. Proč bych já měla trhnout rodinu, která funguje, když je sepjatá, a stěhovat se třeba do Prahy, a manžela s dítětem nechat daleko od sebe? Nefungovalo by to. My patříme k sobě. Doplňujeme se. Máme se rádi a potřebujeme jeden druhého. Nevím, jak manžel, ale já bych nedokázala unést osamělost na pitomé ubytovně stovky km od něj. A syn taky potřebuje i přes týden oba rodiče. Ne, sebezlatější práce mi nestojí za to, abych ohrozila city všech členů naší rodiny. Sorry.
Dodatek. Nebojuji za SVÉ osobní možnosti práce. Já mám ještě rezervy. Dávám příklad, konkrétní, jak to funguje v jiných rodinách, než kterou/-é znáš.