Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Ahojky

Už je to čtyři a půl roku, kdy jsem přišla podruhé do jiného stavu, Péťovi bylo 6 let. Na to že jsem těhotná jsem přišla dva dny před svátkem zamilovaných. Můj nynější manžel nejdřív nebyl zrovna moc nadšený, ale postupně se na miminko začal těšit (je o dva a půl roku mladší než já a Péťa není jeho vlastní, takže čekal na první mimčo) Pomalu jsme začali plánovat svadbu a mezitím chodili na prohlídky. Chvíli před svatbou jsme se dozvěděli, že miminko nevypadá dobře, že mu špatně roste srdíčko, že máme počítat s nejhorším. Poslali mě na amnio a diagnostikovali turnerův syndrom. Ale to už jsem byla po potratu, protože miminko vypadalo na UZ hůř a hůř, tak mi vyvolávali spontání potrat - snažili se o to tři dny a protože jsem se otvírala jen minimálně, udělali mi potrat pod narkosou. Bylo to to nejnáročnější na psychiku co jsem kdy prožila, zvlášť když se kolem mě rodily zdravé děti.
Je pravda, že během pěti měsíců jsem přišla znovu do jiného stavu a teď mám dvě krásné zdravé princezny. Vím, že kdybych se dostala do stejné situace znovu, konala bych stejně, ale ještě dnes přijdou chvilku kdy začnu plakat a obviňovat se, že jsem zabila své vlastní dítě. NIKDY NEZAPOMENU!!!