Dany, v Tvem clanku pises, ze bys rada, aby Ti nekdo poradil, jak s tim, zit.Je to tak "ozehave" tema, ze tohle tvoje prani asi nebude vyslyseno, protoze nazory na nej se dost rozchazeji.Treba Ti je lepe, kdyz ses mohla s tim, co jsi zazila podelit s jinymi, ale treba Te to boli jeste vic, protoze prispevky nekterych z nas Te nechavaji pochybovat, zda toto rozhodnuti bylo spravne , nebo ne.Pridavam se k Jitce, ktera psala, ze mame pojmenovavat veci pravymi jmeny.Ty jsi pro to dite zvolila smrt...i kdyz v Tvych ocich pravem.Ja jsem prave porodila...take jsem dostala nabidku nechat v 18 tydnu nechat udelat specialni test, abych se dozvedela, zda existuje moznost, ze by dite bylo postizene.(nevim, jak to presne probiha v CR, ja ziju v zahranici a tyto testy jsou dobrovolne)
Testy jsem delat nenechala.Otehotnet jsem chtela a taky se to stalo. V rodine mame dva pripady postizeni....rekla jsem si, ze kdyz se nam podarilo otehotnet, tak to dite taky donosim i s tim rizikem, ze by treba nebylo zdrave. Myslim, ze nejenom jedinci, co jsou zdravi a krasni a chytri patri do nasi spolecnosti.Timto tematem se zabyva take zajimava kniha franc.autorky "zena v bilem plasti", tak jestli budes mit chut, tak si ji precti!...jsou tam zajimave postrehy, ktere by Ti mohly pomoct se s Tvou situaci vyrovnat...
Muj osobni nazor je, ze kdyz uz zena otehotni,nemuze stoprocentne pocitat s tim, ze jeji dite bude zdrave. jiste procento, ze dite bude mit vadu, nebo postizeni je u kazdeho z nas...samozrejme kazda doufame, ze u nas bude vse v poradku... ale pokud k tehotenstvi dojde,alespon v mem pripade musela bych se s tou konsekvenci naucit zit, ze treba me dite bude bude postizene..vzdyt kazdy ma pravo na zivot a nikdo nema pravo rozhodovat, jestli by to postizene dite melo, ci nemelo radost ze zivota.Takze Ti mila Dany asi taky neporadim. Musis se s tim, cos za Tveho chlapecka rozhodla naucit zit.
Předchozí