Milá Deny,
chápu, že je to těžké, ale asi bych se rozhodla úplně stejně, psychicky bych neměla na to, abych se starala o postižené dítě. Sama mám 2 děti a vždy, jsem uvažovala stejně. Myslím, že to dítě to neocení a ostatní členové rpdiny tím jen a jen trpí. Vím, o čem mluvím, můj kolega měl velice postiženého syna, když umřel, byli smutní, ale zároveň si částečně oddechli. Celá rodina byla absolutně v rozkladu, všichni na nervy.
Drž se, vím, že to bude chvíli trvat, musíš myslet na miminko, který je dar místo "postiženého syna". Kdyby ses nerozhodla správně, Bůh by ti neseslal zdravé miminko!!!!
Petra
Předchozí