Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Chtěla bych jen říct, že já bych udělala totéž a Vám bych přála poznat jednou na vlastní kůžu co je to porodit postižené dítě. Jen na chvíli zkusit co je to za život. Ten život si neužijete ani vy, ani to dítě. To postižené dítě má svůj svět a do něj musí vstoupit i ta matka. Je právo každé matky, zda porodí postižené dítě nebo neporodí a nikdo, NIKDO, nemá právo ji za to jakkoli soudit či jen naznačit výčitku. Jak si tohle můžete dovolit??? Je to její tělo, její mysl a její postižené miminko, které nenechala trápit se ve skutečném světě. Neříkám, že to není smutná věc, je to velice smutná záležitost, ale vy si nemůžete dovolit takovéhle bláboly. Znala jsem ženu, která měla tři děti, holčičku, chlapečka a nakonec se jí narodil nejmladší chlapeček, od malička bylo jasné, že bude a zůstane postižený a to jak mentálně tak fyzicky. Obě starší děti jsou dodnes odstrčeny a veškerá péče a peníze jdou jen do postiženého dítěte, protože, když už se narodilo, nešlo ho jen tak odložit a v tomto zase tu ženu obdivuji, ale já sama bych jednala stejně jako tato maminka, která se rozhodla pro ukončení těhotenství.