Víš, nemůžeš jí to mít za zlé, ale ona věděla moc dobře, proč ji o to šéf prosí a slibovala, že až bude těhotná, tak to určitě řekne. A to i vdobě, kdy byla ve čtvrtém měsíci. Jsme maličká firma, když jeden z nás vypadne, ostatní dělají za něj a hodně. Kdyby to děvče řeklo třeba ve čtvrtým měsíci, tak už by celkem mělo jistotu, že je vše OK. A mohl se v pohodě sehnat a zaučit záskok, navíc by jí šéf okamžitě ulevil v práci. Když si pak vzpoměl, jak nosila balíky papíru, tak se děsil, co se mohlo stát. Ale u ní skutečně nešlo jenom o tohle. Nepatřila prostě k těm, co když jsou v práci, tak pracují. Ona se hleděla ulít, kde mohla (i před těhotenstvím), i když viděla, že potřeba něco udělat, tak bez příkazu nešla. Prostě šéf ji sice nechtěl přímo vyhodit, ale neviděl důvod, proč jí prodlužovat smlouvu. Ona se nikdy nechovala tak, že by byl vidět zájem o firmu.
Předchozí