Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Ahoj Dany a všechny maminy, chtěla bych povědět, s čím jsem se setkala já. Jedna má známá čekala mimi,měla potíže. Lékaři jí řekli, že mimi má gen.vadu, bude postižené a narodila se zdravá holčička. 2.dítě označili jako zdravé a byl to postižený chlapec, je mu asi 12 let. ¨Rodina ho přijala a miluje ho. Kdyby dala jen na lékaře, měla by jen tohoto chlapečka, tzn.věda není vševědoucí...Musela přijmout jeho svět, překonat povrchnost, a je z ní příjemná vybudovaná osobnost. Dany, Tobě chci říct, abys své miminko oplakala. Řekni, co cítíš, že Ti to je líto, nech svoji bolest vyplavat, třeba s manželem či s kamarádkou a rozluč se s tím miminkem, dej mu klidně i jméno, ale buď upřímná. Řekni, jak bys ho milovala a těšila se s ním. A opusť ho. Odpusť před někým i sobě, že ses takhle rozhodla( kdo z nás se umí vždy rozhodnout správně), a věnuj se své rodině. Protože jsem pozvala do svého života Ježíše, vím, že se jednou s miminkem potkáš a nemusíš z toho mít strach. Zkus se z toho, čím jsi prošla, poučit, obohatit, je mnoho mamin, které jednou ocení Tvou zkušenost, jak Ty ses s tím vyrovnala, co jsi vybojovala. Já si vážím Tvé upřímnosti i odvahy toto říct, je to rána v srdci matky, nenech, aby Tvá minulost mluvila do Tvé budoucnosti.
Co se týče příspěvku Renaty, nikde jsem nečetla slova odsouzení, ale sdílení osobní zkušenosti, nikdo z lidí Tě nemá právo soudit. Ovšem pravda je, že za svůj život bude každý z nás souzen. Přeju Ti hodně odvahy do řešení, ať z toho vyjdeš silnější a zralejší než předtím! renai