Bylo mi 23, kdyz jsem poprve otehotnela, plnovane. V 16 tydnu mi udelali testy krve a sla jsem na amniocentezu, tam, v te dobe po 4 tydnech, mi oznamili, ze dite ma downuv syndrom a bude tezce postizene a pravdepodobne brzy zemre. Tak jsme se s manzelem dohodli pro ukonceni tehotenstvi. Na ten porod nikdy nezapomenu. Trval 20 hodin a nakoncen jsem Magdalenku taky videla. Za necely rok se nam ale nastesti narodila dalsi holcicka a za dalsi 2 roky druha. Obe krasne a zdrave a ted mi z nich jde hlava kolem. Ale doted se otacim za postizenymi detmi a nemuzu se divat na zadne porady o nich. Bolelo to, ale prebolelo a ted uz jsou jen vzpomink,y vzdycky budu mit ne dve, ale 3 deti, i kdyz na to jedno jenom vzpominam..... Ale urcite delame dobre, vzdyt takovy clovek ze zivota opravdu nic nema...
Předchozí