Přidat názor k článku Tak tomu říkám podraz … aneb odvolávám, co jsem odvolal …

Souhlasím s tebou. Můj manžel denně dojíždí 80Km do práce a potom večer 80Km domů, vstává denně v pět, vrací se v devět večer. Pokud ovšem nepřespí v kanceláři, není na služební cestě, nebo na školení. Ano, máme se dobře. Jenže děti tátu vidí v sobotu ráno, kdy odchází do práce až v devět a potom v neděli, kdy je většinou doma. Já zase dělám po večerech doma, na PC přepisuju odborné texty. Ano, uznávám jistý princip solidarity, ale ten už se projeví v tom, že platíme odstupňované sociální a zdravotní pojištění. A když bude rovná daň, tak můj muž i tak do systému přispěje mnohonásobně vyšší částkou, než soused - prodavač.
Mám k tomu ještě jednu připomínku, ono to nevypadá, ale lidé jako můj muž mají podstatně vyšší životní náklady. Má-li být třeba měsíc v zahraničí, musí si tam kupovat jídlo (takže diety jdou v podstatě jen na to), musí si kupovat jiné oblečení, než třeba ten prodavač. A když je v Praze, tak nemůže zákazníkovi říct, že jde obědvat k Mekáčovi, musí jít do stejné restaurace jako on, bez ohledu na to, že je to několikanásobně dražší, než když jde ve firmě na oběd do kantýny. A není to o snobárně, bohužel při jednáních platí třeba i to "šaty dělají člověka". Sousedi mu závidí služební auto, že má klimatizaci, pohodlné sedačky, spoustu vychytávek a nejednou jsem musela vyslechnout, že pan ředitel si vozí zadek a přitom mohl mít to auto levnější a dát ty prachy na něco důležitějšího. Nikdo z nich nejezdí minimálně jednou za čtrnát dní osm hodin tam a druhý den zase zpátky. Nikdo nevidí únavu, stres, to, že když má horečku, tak sice vleze do postele, ale s noťasem na klíně a normálně bere telefony a musí fungovat, nemůže prostě spát. Nikdo nevidí, že v neděli v poledne si sedne s dcerkou k pexesu a zazvoní mu mobil (proč zákazníci nectí aspoň neděle?) a pak jenom vidí, jak po půl hodině dítě odchází a koulí se mu po tvářích slzy, protože slyšelo, že táta se obleče a jede....