Milá Dany, chtěla bych Ti napsat něco povzbudivého, abys dokázala zapomenout - odpustit si. Byla jsem na amnioc. - podezření na Downův syndrom. Naštěstí se nepotvrdil. Neznám přesně, jaké postižení by měl "tvůj syn", ale když jsem sama řešila, jak bych se zachovala, kdyby to "nedopadlo" - NEVÍM. Již rok a půl se děsím, jestli mě ještě jednou něco takového potká. Teprve tehdy jsem si uvědomila, co je to "HLAVNĚ ABY BYLO ZDRAVÉ". Před tím to byla jen fráze. Od té doby pro mě není nic důležitějšího, než zdraví. Bojím se toho, že by ten postižený človíček jednou nebyl spokojený se sebou. Žádný jiný člověk nemá právo Tě odsuzovat, říkat co je a co není správné. Nevím, co je správné. Bud statečná, raduj se ze svých dětí a už se netrap!
PS. Kéž by nebyly žádné "syndromy"
Předchozí