Nezdá se mi, že tu všichni myslí jen na sebe. Za to, že jsou mladí, úspěšní, bohatí se přece nemusí stydět. Důležité je, že se snaží postarat sami o sebe a nezatěžovat státní kasu, nestojí s nastavenou dlaní a nebuší do stolu a nekvičí "já mám taky nárok" či přímo "dejte mi!". Své děti jsem schopná zabezpečit sama a nevidím důvod, proč by to mělo být jinak. O svou dvaaosmdesátiletou babičku se též jsem schopná postarat sama a o rodiče taktéž, navíc mám pocit, že jim to dlužím...oni celý život podporovali mě, teď je řada na mě. Připadá mi to přirozenější než vyžadovat něco na co podle mého názoru nemají nárok - sociální dávky by měly být pro sociální případy... ovšem definice tohoto pojmu se patrně liší. U mě není sociální případ ta, jež je na MD a manžel málo vydělá....
Předchozí