Přidat názor k článku Rodičovství jako adrenalinový sport

Pythio, obávám se, že tohle je takový Bellanin poměrně častý den.
Navíc - já bych tenhle článek dávala číst těhulkám, které mají ideální představy o hodných šťastných miminkách :-))). Kolikrát je to takový psychický pád na zem...
Jo - a tobě se nikdy nestalo, že ti z uječeného děcka šla hlava kolem??? Buď máš hodné děti, nebo tak velké, že už si to nepamatuješ. Můžu potvrdit, že tyhle "chuťárny" člověk rychle zapomíná - až s druhým dítětem jsem zjistila, co všechno ze vzteklých výlevů našeho staršího se mi už skoro vykouřilo z hlavy. Mladší je sice o dost nemocnější než bráška, ale přecejen hodnější, tak ze mne snad nebude psychická troska. I když jsem naposledy dnes ráno nevydržela jeho vzteklý na nic reagující jek a šla jsem se uklidnit do druhé místnosti a malého jsem nechala jeho uječené náladě (když ani nošení nepomohlo). Po 5 minutách žádný ryk :-) a brouček spinkal. Ale přiznávám, u prvního dítěte jsem to snášela mnohem hůř, jsem poměrně vynervovatelný člověk a ten adrenalin mi fakt nedělá dobře, teď už to beru přecejen se značným nadhledem. A potvrzuju - být matka je někdy hodně adrenalinový sport a nápor na nervy, zvlášť když jsou děti ještě nějak nemocné (a tím nemylím chřipku, ale vrozené záležitosti). O nějakých akčních výletech si můžeme nechat akorát tak zdát, neb nejakčnější je asi tak cesta kočárkem do pekárny pro pečivo, po delších výletech zase extrémně roste riziko horeček a opětovné hospitalizace. Ale je tu výhled, že za 2-3 roky se i tohle srovná...jako u staršího.