Přidat názor k článku Rodičovství jako adrenalinový sport

Neznáme se? cha cha cha. To je přesný. Když jdeme do domu (bydlíme v paneláku), musím kluka vysadit k vypínači i když je pravý poledne. Pak on musí přivolat výtah, zmáčknout čudlík do našeho patra (to mu musím samozřejmě ukázat). U bytu zazvoní na zvonek, pak odemkne (to už zvládá docela dobře) a v bytě se podívá, kde to zvoní. Jo a to jsem ještě zapomněla, že když jedeme s kočárem, tak je to on, kdo otevírá a zavírá dveře. Jak to v zamyšlení udělám já, je zle. Musím dveře zase otevřít, aby je malej mohl zase zavřít. Takže nám výprava z domu a do domu trvá tak o půl hodiny déle, než by trvala. Teď právě rabuje kuchynskou linku a vaří. V troubě už má nastrkaný snad všechny hrnce. Jen musím občas kontrolovat, jestli ji nezapnul. No ale hlavně, že si hraje a nezlobí, ne?