Taky mám za sebou už 2,5 roku života s kojícím, řvacím, nosícím, noscícím, nosícím a nekočárkovým cvrčkem. Ani nezpočítám, kolikrát jsem použila v duchu (a někdy i nahlas) větu nejradši bych tě zprovodila ze světa. Jenže teď je to ještě horší, protože už ten prcek jenom neřve, ale už i diskutuje o tom, co jsem mu zakázala, proč jsem to udělala a proč on mě nechce poslechnout a proč by všechno mělo být přesně naopak, než to chceme my (ty ošklivý rodiče). Neustále vzpomínám na to, jaké to bylo fajn, když existoval prostředek jak mu zacpat pusu (bradavkou). Teď už nic takového neexistuje. Škoda.
Předchozí