Přidat názor k článku Rodičovství jako adrenalinový sport

Proč by neměla reagovat? Má se tady nechat napadat podle vzoru, udeří-li tě někdo do tváře, nastav mu i druhou?

Mně nevadí, když se někomu článek nelíbí, a klidně ať to sem taky napíše, ať má Bellana nějakou zpětnou vazbu. Ale zaráží mě způsob, přece totéž se dá říct zdvořile i nezdvořile, a spousta těch nesouhlasných reakcí mi připadá až nepochopitelně žlučovitá.

Já nemůžu než opakovat, že jsem se v tom taky poznala (mám doma dva kousky, toho času 3 a čtvrt a 10 měsíců), i v té chuti občas robátka přetrhnout, i když je mi jasné, že když se tříleté dítě po sto padesáté prvé zeptá "a proč", tak rozhodně není chyba v něm, a když pocítím chuť ho klepnout paličkou na maso, tak chyba není ani ve mně, ale v únavě materiálu (starší dítko přes den vůbec nespí a většinou pusu nezavře, menší je někdy zlaté, ale jindy ho nemůžu dát z ruky, aby nebyl řev jak na lesy). A docela pomůže si takový pocit, když už ho mám, připustit a nehroutit se z něho, ale dokázat se mu třeba i zasmát.

Prostě je to potřeba přežít a na jedné straně ratolesti nezabít, na druhé straně se z toho nezbláznit. A v tom mi tenhle článek pořádně pomohl. Bellano, dík, piš dál, a nenech se odradit ani od reagování - nic nepatřičného na tom opravdu nevidím.