Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Ahojky,

máš pravdu emocí je tu až moc. A spousta napadání. Vadilo mi jak Pavla napadla Renatu, že je zlá atd., prostě úplně zbytečně silná slova. Do tváře by jí to myslím ani neřekla, a taky si myslím, že tak moc odlišné názory vlastně všichni ani nemáme (no někdy) :-).
Taky už jsem se dozvěděla, že jsem úplně blbá (nebo jaká to byla nadávka-už nevím). Nejsem jsem totiž příznivec rodičovského příspěvku 7.tis.

Pak mi vadí na intern. diskusí (jestli se tomu tak dá říkat), že je to často chytání za slovíčka. A hodně generalizování. Ráda si přečtu o osobním zážitku a zkušenosti, ale spousta lidí z vlastních zkušeností tak ráda generalizuje.

K tvým nápadům. V podstatě to vidím stejně. Je to hlavně zodpovědnost ženy, takový je holt život.
"Statisticky" je bohužel časté, že muž opouští ženu s postiženým dítětem. Čísla neznám, ale tak z vyprávění co vím, i od známé, která pracovala v pomocné škole a někde jsem to i četla. Ale naštěstí nejsou všichni muži stejní. Já vím, že ten můj by mi v takové situaci byl velkou oporou.

Sama jsem se zamýšlela jak bych na takovou situaci reagovala. Nechci mluvit o situaci Dany, protože o tom, čím mělo být postižené její dítě nic nevím. Ale představuji si, že bych měla třeba prognozu Dawnova syndromu. Neříkám, že bych do toho na 100% šla, ale ještě před 10 lety bych byla mnohem více rozhodnutá pro přerušení těhotenství. Teď bych váhala. Je to samozřejmě věkem a zázemím, které mám. A je to také tím, že o téhle problematice víc vím, že se o ní i mluví. Že jsou rodiče s postiženými dětmi, kteří se o své zážitky dělí.
Svou roli také hraje to, že mám spolužačku, která má zřejmě postiženého chlapečka (všechna vyšetření ještě nejsou hotová). Klučinovi jsou asi 2, zřejmě lehčí forma Down. syndromu a já si říkám, že do tohohle bych asi šla. Že bych ho určitě měla ráda stejně jako zdravé dítě a že bych ho ve svém životě mít chtěla. Opravdu nevím jak bych se rozhodla ve spoustě jiných případů a to už vůbec nemluvím o tom, kdybych byla bez zázemí, ve složité živ. situaci.

Do diskuse o rodičáku jsem se raději u tohohle článku moc nezapojovala, ani jsem to moc nečetla. Je to žrout času, když je pak člověk "zavázán" odpovídat na své příspěvky. Ale vidím to stejně jako ty.
Vím zcela jistě, že mám některé názory, za které kdyby se po internetu dali házet kameny, tak jsem ukamenovaná.
To je taky nevýhoda internetu, že jak je anonymní, spousta lidí si nenese za svůj příspěvek zodpovědnost a tak si tak střílí, co je napadne.

Měj se hezky a přeju pěkný den