To, co děti na hudbě láká, je až ten výsledek, ale ten je daleko. Počátky je musí logicky odradit.
Náš starší kluk (jde do 5. třídy) hraje na klavír 5 let (od školky). Při každém cvičení doma jsem u něj seděla - asi tak první dva roky, potom občas, teď už vůbec. Zpočátku jsem musela i zahromovat a říct, že to prostě zahraje a basta. Ale teď už umí hodně, takže ho to hodně i baví, hraje pěkný jazz i klasiku - žádné úpravy pro mrňata. Zpočátku cvičil 15 minut, teď cvičí půl hodny denně. A pak už si /konečně!/ hraje jen tak pro radost - Harryho Pottera, písníčky od táboráku, z filmu, nebo si skládá hodně dramatické melodie.
Možná, že talent má, ale především to byl "zicflajš" nás obou. Znám dost dětí, jejichž maminky to vzdaly, aby dítě netrápily, a teď to trápí je.
Náš mladší je ještě ve školce, přiznám se, že u něj nespěcháme - přece jen je to náročné i pro rodiče, ale uvažujem o něčem jednodušším, třeba o klarinetu, až projde flétničkou.
Předchozí