Přidat názor k článku A ještě jednou porod doma...

Ahoj, neproveditelné je na tom to, že když máš mimino (nejhůř to první) a jsi na něj většinu času sám (třeba ona nebyla, nevím, beru tu nejčastější situaci, kdy otec a manžel sice žije ve společné domácnosti, ale reálně je to spíš sada dalších úkolů, než pomoc), je strašně těžký udržet si tolik nadhledu, abys zvládl dávat dítěti umělou výživu a nacvičovat kojení současně. Je to těžký pro tu mámu. Když neumíš dítě přiložit, prvaděpodobně budeš mít i problém dokrmovat ho po lžičce, zvášť když budeš mít hlavu zamořenou pocitem viny. Dáš láhev, dítě se velmi pravděpodobně odstaví.
Jinak máš pravdu, že to dítě patřilo do nemocnice. Ta matka ostatně taky. Nejspíš by jim šlo pomoct. Pokud by nešlo, šlo by pomoct matce, aby se přestala tápit. Přece od toho je lékař lékařem, nebo není?
Není mi jasný, proč tvoje žena, když viděla, jak je situace zoufalá, nezkoušela najít řešení, které by matka akceptovala. Přece není cílem dokázat matce, že je kráva a já jsem chytrý, snad by to mělo být spíš, aby dítě ani máma netrpěly. Pokud byla ta žena zaslepená a umanutá tváří tvář krizi, vypadá to také spíš na diagnózu.
Osobně si myslím, že pro lékaře by žádný pacient neměl být kráva, resp. ne že by se šlo tomu pocitu vyhnout, ale je neprofesionální se takhle vyjadřovat.
Pokud to bylo všechno tak špatné a tvoje žena trpěla utrpením dítěte a matku považovala ne za potřebnou, ale za překážející přežití dítěte, měla jednat rázně a rychle. Zavolat záchranku, informovat sociální péči. Jak je vůbec možný, že když viděla umírající dítě, nevolala rychlou pomoc?