Hm, tak tohle, co tu Petr popisuje, je přesný příklad kojící hysterie v praxi. Nejsem ani doktor, ani odborník na výživu, ale když si kolikrát přečtu poradnu o kojení a nejen zde, jdou na mne mrákoty. "Mám čtyřicítky, je mi špatně, mám si nechat napsat antibiotika?... Ne, kojte!" "Kouřím 10 denně, nebude lepší dát dítěti UM?... Proboha ne, kojte!" "Mému dítěti budou dva roky, chci se vrátit do práce, jak nejlépe odstavit?... Neodstavujte, kojte!"
Taky si myslím, že kojení není samospasitelné a nemělo by se tak prezentovat. Nedocházelo by pak k podobným případům. Když jsem v devíti měsících odstavila dítě, které mimochodem pilo řadu měsíců i z flašky a samo se neodstavilo, abych mohla začít chodit na léčbu vakcínami, připadala jsem si taky jako Herodes. Dneska vím, že je to blbost. Kojení je fajn, ale když to NEJDE, tak to prostě NEJDE.
Předchozí