Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Myslím, že jsi nic z toho co jsem psala nepochopila. Chtěla jsem jenom říci, že udělat takové rozhodnutí -tj. donosit a vychovat dítě, které dle lékařů není úplně v pořádku není vůbec jednoduché. To rozhodnutí je VŽDY na ženě. Mimochodem jsem právě v tomto okamžiku cítila strašlivé osamění, a to i přes to, že kolem sebe mám skvělou rodinu a přátele. Možná je to směšné nebo nadsazené, ale přirovnala bych to k tomu, že zemřít musíš taky sám...takhle jsem to tenkrát cítila, prostě se to týkalo jenom mně. Asi jsem nadzvedla pár lidí zmínkou o mé kamarádce, ale např. manžel se zachoval skvěle. Postižené dítě nechtěl, byl pro potrat, ale celou dobu si byl vědomý toho, že je to na mě, a byl připravený podpořit mě, ať se rozhodnu tak nebo onak. Nepřesvědčoval mě, prostě jsme si řekli co kdo chce a proč, aby to rozhodnutí padlo co možná nejpromyšlenější s nejmenšími jizvami zanechanými na nás. Věděl, že při rozhodování budu brát zřetel na jeho přání, naše schopnosti dítě vychovat, finanční možnosti atd. A to je ten rozdíl mezi ním a přístupem mé kamarádky, která mě bez racionálních podkladů přesvědčovala, jak špatně dělám, když si nechám nemocné dítě - např. argumentem, že to naruší mé manželství. Myslím si, že stejně dobře může mé manželství narušit i prožitý potrat atd. A to jenom proto, že ona by si takové dítě nenechala.

To jak Žinča psala, že rozhodnutí - nechat si nemocné dítě je svým způsobem zbabělost ženy je pravdivé a asi se mnou budou souhlasit všechny ženy, které si tím prošly. Je prostě snažší se s tím porvat a dítě vychovat, než ho zabít. Tak to vidím já. Takže Kašú možná jsi to co jsem psala pochopila jinak, ale já na nikom žádnou zodpovědnost nenechávala ani nenechávám. Pěkně si ji nesu sama. Můžu Ti říci, že to někdy bolí, když vidím bezstarosté maminy se zdravými dětmi, ale na druhou stranu bych svého syna za nic na světě nevyměnila, prostě ho miluji takového jaký je. A mimochodem nám do života přinesl kromě těch starostí i spoustu radosti. No a dovoluji si doufat, že jednou bude i on rád, že jsem se rozhodla ho nezabít.

Takže to je můj příběh, nikoho nesoudím. Myslím si, že tato diskuze může trošičku pomoci ženám, které se
rozhodují, ujasnit si co je pro NĚ v životě důležité a podle toho se dál zařídit.