Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Ranio, pravda je, že otázky na děti by při přijímacím pohovoru padnout neměly. Ale pravda je taky to, že když jsme sháněli někoho do kanceláře, tak bezdětné ženy nebo ženy s odrostlými dětmi tuto skutečnost udávaly samy od sebe, aniž se jich na to kdo zeptal. Předpokládám, že stejně tak by se zachovaly i ženy s malými dětmi, leč zajištěným hlídáním. Prostě - berou to jako svoje plus, tak proč by o něm měly pomlčet, že. Neříkám, že se tak nutně musí chovat 100% uchazeček o zaměstnání, ale pokud je to běžným jevem (jako že z mojí zkušenosti je), tak žena, která o dětech pomlčí, je "podezřelá". A na manželovi jsem viděla, že to "podezření" ani nemusí být úmyslné zvýhodňování, spíš takové podprahové, prostě zmínka o bezdětnosti ulpí v paměti a i kdyby se o zaměstnání ucházely dvě bezdětné ženy, ale zmínila se o něm jenom jedna, tak mezitím co u jedné neví, tu druhou má zařazenou jako "bezproblémovou"... A další věc - dost dobře si umím představit třeba zrovna manžela, kterému by nějaká žena nepřiznala děti a on to při vyplňování personálních věcí zjistil, tak že by jí nejspíš vyrazil ještě ve zkušební době. Ne proto, že má děti. Ale proto, že by měl obavy, že na ní nebude spoleh, že bude dělat podrazy (= zatajování skutečnosti). Neříkám, že s manželem souhlasím, jenom říkám, jak on uvažuje.

Navíc ne každá žena může svoje děti při pohovoru nezmít - klasický případ když poslední pracovní poměr skončí před nebo v průběhu mateřské či rodičovské dovolené. Najednou se mezi posledním zaměstnáním a novým ucházením se o zaměstnání objeví "okno".

S.+++