Zdravim,
ja bych si taky chtela trosku postezovat, musim rict, ze jsem uz dokonce premyslela o rozvodu a ze se odstehuju a zacnu chodit do prace a malyho bych dala do jesli atd, ... mela jsem to celkem slusne vymysleny.
Momentalne me to nejak preslo, ale co me k tomu vedlo? Mam pocit ze muj muz doma vubec nic nedela a na vsechno ma argument typu ja chodim do prace, ja vydelavam, chceme stavet, tak musim vydelavat.... Nevim, jestli to nektera znate, ale v tehle pripadech me argumenty dochazeji, zkratka vubec nevim co mu na to mam rict.
Mam pocit, ze by beze me ani nemohl existovat, protoze kdyz mu nedam neco k jidlu sam si nic nevezme... Malymu je rok a 4 mesice a za celou tuto dobu s nim byl manzel 3x slovy trikrat sam venku na prochazce a to jeste jenom nakoupit. Kolikrat jsme byli vsichni dohromady, by se taky dalo spocitat na prstech koncetin. Ani nechce abych jezdila ke svym rodicum, aby nebyl doma sam. Nasi bydli 200 km, tak to neni na otocku ale aspon na vikend, u me radsi na tyden, ale to se mi jen tak nepostesti.
Driv jsme se kvuli tomu hadali a ja jsem brecela vecer do polstare, ale pak jsem si rekla ze to stejne nema cenu a ze mi to stejne nepomuze.
Ze by nekdy manzel toho naseho raraska prebalil to ani nahodou, ani ho nekrmi, ani si s nim nehraje, aspon ne tak jak bych chtela ja, a je to proto, ze je jeste moc malej... to jsou kecy, jak blazen...
V podstate ani nevim jak jsem s nim mohla tak dlouho vydrzet, ale mam ho rada, chtel by abysme meli druhy dite, ale ja teda s timhle jeho pristupem moc ne. Muzu mu to rikat horem dolem, ze jestli budeme mit miminko, tak bude muset dost zmenit svuj pristup, ale nevim, jestli to chape.
Vim ze je to trosku vylity srdicko, ale vazne si myslim, ze si za to nemuzu sama, kdyz jsme chodili oba do prace bylo vsechno v pohode...
Nezlobte se, ze si tak stezuju, jen jsem chtela podekovat tem ktere pisou hodne podobne, ze v tom nejsem sama a tem co nevedi o cem pisu, tak jen tise zavidim, a to vubec nejsem zavistivy typ :-)
Předchozí