Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

HANKO - jsi dobrá, že jsi si to takto zařídila, ale věř, že ne každý může. Dítě může být nemocné a vyžadovat zvýšenou péči, rodina může žít daleko od všech babiček a věř tomu, že na malém městě ti těžko někdo bude dělat služku (= rozuměj hlídat dítě - s tímto jsem se setkala, když známá hlídání hledala), protože schopné babičky třeba hlídaji svoje vnoučata, studentky přes týden jsou ve velkých městech, kde studují, MŠ mladší děti neberou - nebo vůbec nejsou - a nebo když jsou, mají provozní dobu od 7 do 16 hodin - proč? No protože v 16:30 odjíždějí autobusy a učitelky by se pak už nedostaly domů......

Takže není situace všude taková, že maminka jde na částečný úvazek (to by v našich krajích brala tak 3 - 4 ticky, takže pokud odečte náklady na dojíždění a hlídání absolutně se jí to nevyplatí), zvyšuje si kvalifikaci (jak? kde? tady se na např. rekvalifikační kurzy jezdí do krajského města - Plzeň 90 km, Budějovice asi 80) a pod. Ano, dítě není jedinou životní prioritou, ale pokud budu takto pracovat a vzdělávat se, své dítě vůbec neuvidím, neb se do našeho města vrátím z práce či kurzu v 10 večer....

Chápu, že totálně nezvládající kamarádka tě "vytočila" - žijete ve stejném městě, takže ty víš, že tam u vás možnosti jsou... A taky víš její podmínky (zdraví dětí, hlídání babičkami, případně pracovní dobu jejího muže, který by mohl děti z MŠ třeba vyzvedávat). ALE VEŘ TOMU, že ne každá to má takto jednoduché....

UPOZORŇUJI že to nepíši podle svých problémů, já s malými dětmi pracovala a o vše jsem se postarat zvládla. Jen dnes nevím, zda to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat... Když měla první dcera 3 roky začala jsem podnikat (dříve to nešlo - bylo to za totáče, takže to, že by někdo šel pracovat dříve neexistovalo - to jen pro případ, že by jsi se ptala, proč až ve 3 letech) a pak jsem souvisle pracovala až dosud. Druhou mateřskou jsem vůbec neměla, týden v porodnici byl mou jedinou dovolenou, den po návratu z porodnice jsem opět pracovala (a to podotýkám, že dítě mi nikdo nehlídal, na všechno jsem s mužem byli sami, jedna babička je 180 km a navíc nepoužitelná, druhá 280 km ....). Během podnikání jsem se vzdělávala (naučila jsem se pracovat na PC, dělala jsem si rekvalifikační kurz, dělám kurz AJ) . Takže jsem nebyla pohodlná a pracovala jsem na sobě.... A dnes toho lituji. Lituji ve svém životě jediného rozhodnutí a to toho, že když jsem nemohla v roce 1991 sehnat místo, začala jsem "pracovat na sobě" a začala podnikat. Měla jsem jít na pracák a VĚNOVAT SE DĚTEM. Dnes mám velké děti, které si mne vůbec neužily, kterých já jsem si vůbec neužila a "nebyly mou životní priorotou". Teď jsem opět - přes všechnu snahu a sebevzdělávání - bez práce a nejspíš skončím na ÚP - ale děti mám už o 15 let starší......
A ty jejich roky mi nikdo nevrátí.
Simča