Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Radko,
ale vždyť to je celé o tom, pokud je někdo spokojený s tím, co aktuálně má, budiž mu to přáno. Jenom by neměl svoje rozhodnutí pokládat za univerzální recept.
Já na rovinu přiznám, že jsem po 9 měsících "doma" (sice jsem pracovala pořád, na mateřské jsem nebyla ani den, ale z domova - kojila jsem a tahat dítě s sebou do zahulené kanceláře mi nepřišlo jako dobrý nápad) skončila na antidepresivech, protože jsem si připadala zbytečná, odstrčená, neužitečná, jen továrna na mlíko. Syn byl mimořádně hodný dítě, nebrečel, nezlobil, jenom jedl a spal. A já myslela, že se doma utluču. I když jsem pracovala. Přestala jsem kojit, začala zase v rámci možností "existovat" a antidepresiva letěla do koše. Průběžně jsem se snažila vrátit ke svému předchozímu životnímu stylu, omezeně, aby tím syn netrpěl, takže do jeho tří let jsem vypadla z domu tuším 3x na víc než jeden den. Od té doby, co chodí do školky, jsem konečně téměř v klidu, můžu si dělat prakticky co chci, jezdit kam chci, vždycky se o něj někdo postará. Manžel, babičky, rodina, kamarádi. A cítím se FAKT DOBŘE. Letos jsem byla pryč v kuse 14 dní a syn s tím neměl nejmenší problém. Ani po mně nevzdechnul.