yv,
moje matka mne v roce "odložila" k babičce, vrátila se do práce, žila si svůj život, když mi bylo pět, odjela na tři týdny někam do Koreje... a fakt mi to nevadilo. Babička je dodnes jako moje máma, máme k sobě hezký vztah, máma je něco jako starší kamarádka - ano, asi do mých 25ti jsme si lezly na nervy a moc se nestýkaly, ale že bych tím trpěla, to se nedá říct. Prostě to tak bylo a našly jsme k sobě cestu až později.
Takže pokud bude mít můj syn dostatečně pevné citové vazby k lidem kolem sebe, nemyslím si, že by ho mělo nějak poznamenat, že mu nestojím 24 hodin denně za zadkem. Jistě, můžu se mýlit, třeba ho to poznamená... ale to je riziko podnikání, stejně tak dobře by ho mohlo poznamenat, kdybych se mu věnovala pořád.
Předchozí