Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

koa,
tak to rozhodně nebude synův případ, ten není ani hodný, ani klidný. Byl jako miminko, to ano, ale jaksi z toho vyrostl. :o)
Navíc tohle je přece o něčem trochu jiném - já syna přijímám takového, jaký je, jenom zkrátka netvoří středobod mého vesmíru. Neponižuju ho, neubližuju mu slovně ani fyzicky (dostal sice na zadek, ale asi tak 5x za život a jednou facku). Jenom je prostě postavený před fakt, že maminka tu NENÍ jenom pro něj, že taky někdy musí pracovat a někdy není doma, že má taky jiné priority a nepřiběhne, kdykoli si pískne.
Vůbec se to nedá srovnávat s dětstvím, jaké jsem měla já, kdy mi moje vlastní matka neustále opakovala, že jsem jí zkazila život a jak by se měla skvěle, kdybych se nenarodila. Ne že bych si to až tak brala, obvykle jsem jí na to řekla, že to není moje vina a měla brát Neogest, ale syn má jinou povahu než já a tohle by asi dost dobře neunesl. Já mu nedávám najevo, že by mi zkazil život nebo něco podobného. Jen prostě bude muset respektovat, že mám nějaké hranice, přes které nejede vlak a které ani kvůli němu nebudu porušovat.
Doufám, že mu dojde, že je lepší maminka v pohodě, která s ním není pořád než maminka, která s ním sice pořád je, ale nevěnuje se mu, protože jí zdržuje a má ho plné zuby.