Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Martino,
neměla jsem plné zuby miminka, ale právě toho sebeobětování. Protože mi tak nějak přijde, že už ho bylo v mém životě dost. Neustále jsem na někoho brala ohledy, neměla jsem v podstatě dětství, i když jsem měla a mám milující babičku, která mne vychovala - jenže jsem za ni a za mámu neustále musela něco řešit, obě jsou dost hysterické a nesamostatné, moje máma se mnou probírala sebemenší kravinu typu jaký koupit koberec do předsíně, pořád jsem hrála roli CHLAPA, kterej v rodině chyběl, plus ještě důvěrnice a kamarádky; od doby, co jsem odešla z domova jsem až doteď neustále řešila problémy svých chlapů, jejich dluhy, alkoholismus, jejich citový potíže, pořád jsem někomu dělala oporu a vrbu. Každýmu, milencům, manželům, kamarádům. Ano, jsem ve 32 letech konečně sobec a chci taky někdy myslet na sebe. Někdy člověk začít musí. Dítě chtěl manžel, tak ať se taky stará, to by se líbilo každýmu, pomazlit se s dítětem, jen když mám náladu a jinak si žít svůj život - on to měl skoro čtyři roky, tak teď je řada na mně.