Hmm, koukám že všechno má svoje, a jak jsem řekla, nechci nikoho soudit. Já jsem zrovna dneska dostala nabídku na super práci, 2x v týdnu dopoledne, kývla jsem, ale mám z toho nerva, jesličky máme domluvené už dýl, ale na zkoušku začnem chodit příští týden (byly zavřené), a další týden hned naostro, manžel mě podporuje ale on má práci která nás živí, to co dělám já je přivýdělek (i když nám to pomůže abychom nemuseli prodat auto a jednou by mě to živit i mohlo, pokud se nebudu bát jet solo na živnosťák). A stejně mám trochu výčitky vůči malé, budu ji muset dřív budit, vozit, předávat a vyzvedávat celkem na čas, dělit se o auto s manželem..... právě kvůli tomuhle honění mi to trochu vadí. Toho si prcek v životě užije ještě spousty. Jasně že nechci moc zaostat v oboru, navíc ta práce vyžaduje přípravu asi tak jednonásobného rozsahu (takže večery a noci). Pak může být malá nemocná a budu otravovat mámu, tchýni, kamarádku,.... prostě jsem odkázaná na tolik faktorů které můžou selhat nezávisle na mě, že to není o tom sebrat se a jít dělat to co chci, bohužel.
Předchozí