Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Monty, je mi jasné, že se naprosto vzdaluju od původního tématu, ale přece jen dokončím, co jsem začala.
Bacha na to, vůbec nemusí docházet k nějakému zjevnému odmítání dítěte, k nadávání, bití, materiálnímu zanedbávání! Rodiče (matka) působí úplně normálně!
Konkrétně u manžela se dělo to, že trávil veškeré prázdniny, Vánoce... u babičky, kde si ho taky nikdo moc nevšímal. Když mu byly 3, matka si dodělávala maturitu a on u babičky strávil skoro rok, přičemž matka za ním skoro nejezdila. Když pak nastoupila do práce, byl ve školce jako první, odcházel poslední, často prý čekal oblečený v šatně. A jak sám říká, nikdy ho nenapadlo protestovat. Ustavičně dává sám sebe našim dětem za vzor, že pořád běhají, něco zkoumají, zatímco on si vzal šroubek a vydržel s ním sedět v koutě půl hodiny. No, nemůžu tu vypisovat všechno.
Hrozné je, že na první pohled se to pak na těch dospělých nepozná, taky jsou to zdatní manipulátoři.

Tolik k citovému vztahu k plyšovám medvědům.