Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Monty,
ještě jednou se obracím na tebe, byť je známo, že pouštět se s tebou do diskuse znamená vstoupit na tenký led, neboť máš názory nejen originální, ale i neochvějné :-).
Řekla sis, že sebeobětování je konec. Řekla sis to poté, co jsi svůj čas, peníze, elán... vrazila vesměs do cizích lidí. Pak sis řekla, stačilo, teď budu sobec a odnesl to ten, kdo tě potřebuje nejvíc - tvůj syn.
Píšeš, že ti vůbec v 5 letech nevadilo, když tvoje matka odjela do Koreje - to je trochu divné, ne? Normální je (ach jé, zadělávám si na nekonečnou akademickou debatu o tom, co určuje normu, pokud vůbec něco :-) ), že dítě matku potřebuje, stýská se mu a těžce nese dlouhodobé odloučení.
Já nevím, ale asi se nedá říct, moje matka cestovala, mně to nic neudělalo, tak já budu cestovat taky, však ono to moje dítko taky přežije.
Možná budu tvrdá, ale pokud si myslíš, že tě tvůj vztah s matkou nijak nepoznamenal, je evidentní, že ano.