Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Já mám štěstí, že když jsem se potřebovala vrátit do svého zaměstnání po roce a půl mateřské, stačilo se zastavit v kanceláři a zmínit to. Byla jsem zpátky do měsíce. Samozřejmě , že se mě můj šéf zeptal, jestli si opravdu uvědomuju, že mám dost malé dítě a zda mám hlídání opravdu dobře zajištěné. Ale to si mohl dovolit on, protože spolu máme velice dobrý vztah a pracujeme spolu už osmým rokem. Pokud bych si hledala práci v jiné firmě, v žádném případě bych neuvedla, že dítě mám. Je to jen čistě moje věc. To jak by se zachoval tvůj manžel není o nějakých podrazech. Je to normální diskriminace a kdyby se tak zachoval ke mě, podala bych na něj žalobu. Zákon v tomhle případě totiž dovoluje ženě lhát, pokud se ho zaměstnavatel zeptá na něco, co je tak osobního charakteru. Já bych se na místě tvého manžela prvně dotyčné ženy zeptala, co ji přimělo se takto zachovat. Pokud má tvůj manžel nějaké sociální cítění, mohlo by mu dojít, že se tak ženy nechovají s přímočarým úmyslem podrazit budoucího zaměstnavatele, ale získat velice potřebný příjem pro svou rodinu. Já chápu, že je to tvrdohlavý chlap, můj manžel je stejný , ale pokud by vybíral zaměstnance podle kritérií bezdětnosti, tvrdě bych se s ním pohádala.