Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

To jsem se zase naštvala:o). Syna jsem nikdy nechtěla jen pro sebe, s manželem jsme se střídali, od narození ho hlídaly babičky a teta, byla jsem ráda, od tří let šel do školky a v pěti jel na školku v přírodě. Po příjezdu s námi celý den nekomunikoval, pak z něj vylezlo (postupně), že se mu celý týden strašně stýskalo a že už nikam na delší dobu nepojede, protože to nemá rád. Vydrželo mu to zatím do dneška (12 let), na víc než pět dní nikam prostě nechce. Teď si tu přečtu že je to moje chyba. Přitom jsem zrovna z těch rodičů, co vedou děti k samostatnosti, od malička vyřizoval drobné nákupy, do školy jezdil autobusem přes celé město a tak... A co povaha dítěte? Někdo prostě to ježdění mimo domov bez rodičů nemá rád.

E.