Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Monty, co na to říct. Mít dítě kvůli tomu že si to někdo přeje (byť je to manžel - že by další sebeobětování pro někoho jiného?), ale pro mě je to vedlejší věc........ na to bohužel moje chápání nestačí.

Já miminko chtěla a i přesto mě dost věcí zaskočilo, ta náročnost, to připoutání, to že se mě dítě neustále dožaduje.... ale uplynul rok, malá je prakticky "samostatná jednotka" (sama se odstavila v 11ti měsících, chodí, žvatlá, vyhraje si chvíli sama) a vidím že potřeby se mění. Rozhodně to za to stálo a vydžela jsem to bez zásadní újmy (jasně, každý jsme jiný). Chci říct, že ačkoliv jsme to plánovali, byli jsme spolu s partnerem přes 6 let, stejně skutečnost nás zastihla jaksi nepřipravené, finančně to látáme protože původní propočty již neplatí, nebaví mě nakupovat večeři za 50Kč, ale to je všechno chvilkové, to pomine, navíc zrovna tuhle věc prcek nevnímá, ale to že je máma s ním jo. Máme svůj byt takže to je jistota, a finance se zlepší (manželovo povýšení, moje přivýdělky), jen to prostě chvilku musíme vydržet.
A s tou prací, že dítě má vědět že na všechno jsou potřeba korunky a ty jsou díky práci.... na jednu stranu jo, ale na druhou - když se zeptáš obyčejného tříletého dítěte co dělá tatínek, řekne že je v práci. Když budeš chtít vědět co tam dělá, nebude umět odpovědět. Pro ně je práce abstraktní pojem. Neumí si ji představit (tedy pokud neděláš doma). Ale když máma vaří, zametá, pere, nakupuje... to jsou všechno činnosti které dítě pochopí a bude je umět za tu práci považovat. A ne když jsi v abstraktní práci a s ním trávíš čas pouze hraním ("věnovat se dítěti") - to mu potom unikají ty souvislosti že se musí udělat něco pro to, aby potom byl čas na to hraní.... jestli jsem se vyjádřila srozumitelně.