Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Přečetla jsem článek i všechny reakce a musím říct, že nejvíce mě tady dostala Monty. Souhlasím s Kejklířkou a Koa, že Monty je strašně sama, uvnitř smutná, zrazená a ošizená, ale myslím, že si to ještě nepřiznala. Bohužel to nejvíc odnáší její syn - i když si to ona sama nemyslí. Já osobně bych ji poradila zajít k psychologovi, nese si v sobě hodně traumat. Taky se mi zdá, že ve svých zpovědích tady hodně preferuje sebe a své zájmy, ty bychom si samozřejmě měly zachovat každá, ale myslím, že když je dítě malé (a to její syn pořád ještě je), by každé mamině mělo přijít přirozené věnovat (ne obětovat) mu fůru svého času. Tohle je můj názor a dojem, nikomu ho necpu, každá to máme jinak. A pro doplnění, nejsem z těch, které by děcku pořád stály za zadkem.