Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Majo,
nepopírám, že jsem svým způsobem sama, uvnitř smutná, možná i ošizená a zrazená, dejme tomu, ale nemyslím si, že bych s psychologem v zádech nebyla. Už jsem jich viděla dost. I psychiatrů. Je to pěkná zkušenost, ale vlastně to není k ničemu, žádný psycholog ti nedá zázračnou pilulku, po který ti bude rázem fajn. :o)
Tyhle věci vychází z mý, hm, osobnostní struktury, prostě jsem už jako dítě byla - jak píše K. H. Mácha - ten typ "na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal", s tím ve dvaatřiceti už nehnu. Jediné, co zabírá, je utlumovat to zážitkama, což dělám. No a když je nemám... tak je to vžycky horší. :o)
Bohužel, opakuju, syn je ještě malý na to, aby je mohl sdílet se mnou. Těším se, až bude větší a budeme spolu podnikat to, co zatím nejde. Třeba ho to bude bavit, pokud ne, nutit ho nebudu.