Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Tak se mi zdá, že si tady z toho udělala paní Monty soukromou diskusi. No budiž. Jen mě zaráží, jak si protiřečí. V jednom příspěvku napíše, že jí nedělalo problém být dlouhou dobu bez matky, což vyzdělo, že je prostě na pohodu. A v dalším lamentuje, jak neměla žádné dětství. Celé to na mě působí jako jedna velká stížnost, jak jí v životě každý jen ubližoval. Taky mám jednu takovou známou. Bývala mojí dobrou kamarádkou. Postupem času, co jsem ji poznávala jsem zjistila, že je to takový vysavač. Po půlhodince jsem z ní byla totálně zdeptaná. Na jednu stranu všem ukazovala, jak je akční, co všechno vykonává za činnosti, kolik má koníčku. Jenže jsem zjistila, že v podstatě vlastně vůbec nic nestíhá. A na druhou stranu si na všechno a všechny stěžovala. Monty mi tak chvílema taky připadá. Pokud je to jinak, jenom dobře.
A ještě k tomu mateřství. Jak už tu padlo, pokud děti nechci a nehodlám se jim věnovat, tak si je nepořizuju. Nejsem ta typicka "megamatka", chodím do práce na půl úvazku, klukovi budou v zimě 2 roky. Hlídá manžel nebo tchýně. Ale nechat dítě (byť u příbuzných) 14 dní a jet do "háje", to už mě příjde jako silný kafe.