Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Ranio,
docela často si říkám, že jsem udělala chybu, když jsem kvůli synovi neodešla "ven". My to plánovali s kamarádem už dlouho, jenže pak jsem nečekaně otěhotněla a nešlo to. Když byly synovi dva, znova jsme to otevřeli, ale já mu řekla, že to nejde, protože bych nezvládala současně práci, přechod na jiný podmínky v zahraničí a ještě dítě. Teď už jsem se rozhodla, že pokud znova dojde na lámání chleba a kamarád (my společně podnikáme, takže i kolega) bude chtít přenést firmu do zahraničí, tak půjdu. Ale zatím to neřešíme, zkoušíme to zvenčí, ono bude asi lepší nejít do toho rovnýma nohama a připravit se na to předem... myslím na podmínky na trhu a tak.
Tady když někomu řeknu, že bych si hrozně přála, aby šel syn ve 12ti letech na internátní školu do Anglie, tak si všichni ťukaj na čelo a říkají mi, že jsem cvok, protože ve dvanácti je to vlastně ještě "mimi" a nemůže být bez mámy. Jenže já to opravdu chci a pokud syn nebude proti, tak prostě pojede. Nevím, co lepšího do života bych mu mohla dát. Sama bych takovej start chtěla a mrzí mne, že se mi ho nedostalo.