Přidat názor k článku Jak jsme zvládli rakovinu – očima manželky

Gratuluji, přijde mi to až neuvěřitelné, že by jedna rozmluva s otcem mohla tolik změnit. Nemoc člověka mění přímo neuvěřitelně.
Já mám podobný problém, i když ne tak závažný.
Manžel je workoholik a občas trpí depresemi (před deseti lety se dokonce pokusil o sebevraždu). Workoholismus (nepočítám zaměstnání) se projevuje tak, že je schopný vstát o víkendu v půl páté ráno a do desíti do večera dře v domě. Kromě užitečných věcí natírá natřené, několikrát drhne chemikáliemi podlahu i když je čistá a tak podobně, každou hodinu zametá. Já jsem hloupá že nechápu že je to nutné. Pak nastane útlum a padne vyčerpáním, třeba půl dne jenom leží a pije. A taky má období, kdy je normální. (málokdy) Když má pracovní mánii, je na mne vzteklý, vysvětluje mi, že ho nemiluju protože jsem např. špatně otevřela okno, já i děti ho chceme zničit a stejně ho opustíme a jsme všichni strašně líní (odvážím se třeba si v neděli pustit na hodinu televizi). Uráží mi při každé příležitosti. Zažila jsem výbuch, že jsem dala salát k obědu dětem do skleněného hrnečku a jemu jsem ho nechala v plastové misce. Bral to jako důkaz, že jím pohrdám (jedl ho z té misky do té doby xkrát) Když je normální, lituje toho a omlouvá se. K doktorům ho nedostanu, má z nich hrůzu. Já vím že za to nemůže, s největší pravděpodobností je psychicky nemocný, ale je to strašně těžké. Když má "dobré" období, je to milující, pozorný a normální manžel. Ach jo, třeba se stane podobný zázrak jako v rodině té paní s manželem s rakovinou. :-)